Vrozená kyčelní dysplasie

vkdysVrozená dysplasie kyčelní je poruchou vývoje kyčelního kloubu, která má celou škálu jednotlivých stupňů od lehkého poškození vývoje kloubní jamky až po  ireponibilní / nezakloubitelné / vykloubení kyčelního kloubu.

Vznik vrozené dysplasie  kyčelního kloubu je postupným procesem anatomických změn, které probíhají rychle v prenatálním a pomalu v postnatálním období.

 

Diagnostika VDK.

Základní diagnostikou po narození je diagnostika klinická a sonografická. Preventivní vyšetřování a diagnostika vrozené dysplasie kyčlí probíhá ve trojím sítu.

  1. vyšetření klinické a sonografické po narození
  2. vyšetření klinické a sonografické v 6. – 8. týdnu života
  3. vyšetření klinické a sonografické v 3. – 4. měsíci života

Při trojím sítu můžeme diagnostikovat tyto základní patologické stavy kyčelního kloubu:

  1. acetabulární dysplasie – porucha vývoje kloubní jamky, která nekryje správně hlavici femuru
  2. subluxace kyčelního kloubu – částečné vykloubení
  3. luxace kyčelního kloubu
    • luxovatelná / vykloubitelná / kyčel
    • luxovaná / vykloubená / kyčel  –  reponibilní / lze zakloubit /
    • ireponibilní / nelze zakloubit /

Při vlastním klinickém vyšetření se diagnostikuje rozsah abdukce kyčelních kloubů, asymetrie gluteálních a femorálních rýh a délka dolních končetin,

 

Nedílnou součástí trojího síta je sonografické vyšetření, kdy se diagnostikují přímo anatomické změny v oblasti kyčelního kloubu pomocí ultrasonografického přístroje. Jednotlivé nálezy jsou klasifikovány metodikou dle Grafa od skupiny  1- normální nález po skupinu IV – vykloubení kyčelního kloubu.

 

Po zavedení trojího síta pomocí klinického a sonografického vyšetření došlo k výraznému poklesu RTG snímkování dětí, které bylo předtím nedílnou součástí preventivního vyšetření každého dítěte. V dnešní době se RTG požívá jenom při diagnostických rozpacích nebo při monitoraci léčby dysplasie kyčelního kloubu. Zároveň záchyt kyčelní dysplasie v rámci trojího síta výrazně zkracuje její léčbu, pozdní diagnostika léčbu prodlužuje a v minulosti často vedla k nutnosti operačního řešení.

 

Terapie VDK

Cílem léčby vrozené kyčelní dysplasie je dosažení stabilní správně centrované hlavice femuru v jamce kyčelního kloubu. Základem je konzervativní terapie, v případě její selhání je nutná operační terapie. Čím dříve je zahájena léčba, tím dříve je dosaženo vyléčení dítěte.

 

Konzervativní terapie zahrnuje použití abdukčních pomůcek, které zabezpečují správné postavení hlavice femuru v jamce. Nejlehčí formy – acetabulární dysplasie se po narození léčí širokým balením, těžší formy abdukční Frejkovou peřinkou.

 

Později, kolem 2. až 3. měsíce věku dítěte je již nutné nasazení Pavlíkových třmenů, které umožňují pohyb v kyčelních kloubech za dodržení podmínky abdukčního postavení v kyčlích a správné centrace.

vykloubeni_2

Podmínkou účinnosti Pavlíkových třmenů je správné nasazení  třmenů aby zabezpečovali 90 st flexi v kyčlích a kolenou, hrudní popruh musí probíhat ve výši bradavek, ramenní popruhy musí být nasazeny vzadu zkříženě. Důležitá je i volba správné velikosti třmenů.

V případě, že abdukční pomůckou nelze dosáhnout správné centrace v kyčelním

kloubu, je nutné přistoupit k trakčnímu režimu, kdy je za hospitalizace dítěti nasazena vertikální trakce za dolní končetiny se závažím 100-150g/kg na každou končetinu k uvolnění kontraktury kyčle a vpravení hlavice femuru do jamky kloubní. Následuje fixace ve správném postavení v sádrové dvojspice na 6-8 týdnů, doléčení spočívá v nasazení abdukčního přístroje nebo třmenů.

Operační terapie VDK je aktuální v případě, když se nedaří dosáhnout repozice konzervativní cestou.

Do 18 měsíců věku je indikovaná otevřená repozice kyčelního kloubu.

Od 18. měsíce věku již dochází k vývoji sekundárních anatomických změn, které na dosažení centrace reagují málo, proto je nutné doplnit jejich korekci. Může jít o:

1. primární řešení subluxací nebo luxací u missed cases – nezachycených případů patologie, operačním výkonem je otevřená repozice, intertrochanterická derotačně- varizační osteotomie femoru a  Salter osteotomie pánve

2. řešení residuálních deformit v oblasti kyčelního kloubu, operačními výkony jsou osteotomie pánve, osteotomie proximálního femuru a plastiky stříšek.

Nejčastěji se používají osteotomie pánve při přetrvávání acetabulární dysplasie- tzv. strmé stříšky, a to Salterova osteotomie pánve do 8. roku věku nebo Steelova trojí osteotomie pánve po 8. roce věku, kdy je již nutno ke správné korekci kloubní jamky protětí pánve na 3 místech. Při lehších formách acetabulární dysplasie s deficiencí krytí hlavice se po 15. roce věku přistupuje k Bosworth plastice stříšky, kdy se nekrytá část hlavice překrývá štěpem odebraným z hřebene lopaty kosti kyčelní.

S kým spolupracujeme