Vrozená dysplasie kyčelní je poruchou vývoje kyčelního kloubu, která má celou škálu jednotlivých stupňů od lehkého poškození vývoje kloubní jamky až po ireponibilní / nezakloubitelné / vykloubení kyčelního kloubu.
Vznik vrozené dysplasie kyčelního kloubu je postupným procesem anatomických změn, které probíhají rychle v prenatálním a pomalu v postnatálním období.
Diagnostika VDK.
Základní diagnostikou po narození je diagnostika klinická a sonografická. Preventivní vyšetřování a diagnostika vrozené dysplasie kyčlí probíhá ve trojím sítu.
- vyšetření klinické a sonografické po narození
- vyšetření klinické a sonografické v 6. – 8. týdnu života
- vyšetření klinické a sonografické v 3. – 4. měsíci života
Při trojím sítu můžeme diagnostikovat tyto základní patologické stavy kyčelního kloubu:
- acetabulární dysplasie – porucha vývoje kloubní jamky, která nekryje správně hlavici femuru
- subluxace kyčelního kloubu – částečné vykloubení
- luxace kyčelního kloubu
- luxovatelná / vykloubitelná / kyčel
- luxovaná / vykloubená / kyčel – reponibilní / lze zakloubit /
- ireponibilní / nelze zakloubit /
Při vlastním klinickém vyšetření se diagnostikuje rozsah abdukce kyčelních kloubů, asymetrie gluteálních a femorálních rýh a délka dolních končetin,
Nedílnou součástí trojího síta je sonografické vyšetření, kdy se diagnostikují přímo anatomické změny v oblasti kyčelního kloubu pomocí ultrasonografického přístroje. Jednotlivé nálezy jsou klasifikovány metodikou dle Grafa od skupiny 1- normální nález po skupinu IV – vykloubení kyčelního kloubu.
Po zavedení trojího síta pomocí klinického a sonografického vyšetření došlo k výraznému poklesu RTG snímkování dětí, které bylo předtím nedílnou součástí preventivního vyšetření každého dítěte. V dnešní době se RTG požívá jenom při diagnostických rozpacích nebo při monitoraci léčby dysplasie kyčelního kloubu. Zároveň záchyt kyčelní dysplasie v rámci trojího síta výrazně zkracuje její léčbu, pozdní diagnostika léčbu prodlužuje a v minulosti často vedla k nutnosti operačního řešení.
Terapie VDK
Cílem léčby vrozené kyčelní dysplasie je dosažení stabilní správně centrované hlavice femuru v jamce kyčelního kloubu. Základem je konzervativní terapie, v případě její selhání je nutná operační terapie. Čím dříve je zahájena léčba, tím dříve je dosaženo vyléčení dítěte.
Konzervativní terapie zahrnuje použití abdukčních pomůcek, které zabezpečují správné postavení hlavice femuru v jamce. Nejlehčí formy – acetabulární dysplasie se po narození léčí širokým balením, těžší formy abdukční Frejkovou peřinkou.
Později, kolem 2. až 3. měsíce věku dítěte je již nutné nasazení Pavlíkových třmenů, které umožňují pohyb v kyčelních kloubech za dodržení podmínky abdukčního postavení v kyčlích a správné centrace.
Podmínkou účinnosti Pavlíkových třmenů je správné nasazení třmenů aby zabezpečovali 90 st flexi v kyčlích a kolenou, hrudní popruh musí probíhat ve výši bradavek, ramenní popruhy musí být nasazeny vzadu zkříženě. Důležitá je i volba správné velikosti třmenů.
V případě, že abdukční pomůckou nelze dosáhnout správné centrace v kyčelním
kloubu, je nutné přistoupit k trakčnímu režimu, kdy je za hospitalizace dítěti nasazena vertikální trakce za dolní končetiny se závažím 100-150g/kg na každou končetinu k uvolnění kontraktury kyčle a vpravení hlavice femuru do jamky kloubní. Následuje fixace ve správném postavení v sádrové dvojspice na 6-8 týdnů, doléčení spočívá v nasazení abdukčního přístroje nebo třmenů.
Operační terapie VDK je aktuální v případě, když se nedaří dosáhnout repozice konzervativní cestou.
Do 18 měsíců věku je indikovaná otevřená repozice kyčelního kloubu.
Od 18. měsíce věku již dochází k vývoji sekundárních anatomických změn, které na dosažení centrace reagují málo, proto je nutné doplnit jejich korekci. Může jít o:
1. primární řešení subluxací nebo luxací u missed cases – nezachycených případů patologie, operačním výkonem je otevřená repozice, intertrochanterická derotačně- varizační osteotomie femoru a Salter osteotomie pánve
2. řešení residuálních deformit v oblasti kyčelního kloubu, operačními výkony jsou osteotomie pánve, osteotomie proximálního femuru a plastiky stříšek.
Nejčastěji se používají osteotomie pánve při přetrvávání acetabulární dysplasie- tzv. strmé stříšky, a to Salterova osteotomie pánve do 8. roku věku nebo Steelova trojí osteotomie pánve po 8. roce věku, kdy je již nutno ke správné korekci kloubní jamky protětí pánve na 3 místech. Při lehších formách acetabulární dysplasie s deficiencí krytí hlavice se po 15. roce věku přistupuje k Bosworth plastice stříšky, kdy se nekrytá část hlavice překrývá štěpem odebraným z hřebene lopaty kosti kyčelní.
